Taky máte někdy ten pocit, že už ve městě prostě nemůžete vydržet? Že vám prostě strašně chybí příroda, davů lidí už máte plné zuby a není nic lepšího, než vypadnout ven, projít se v lese, kouknout na hory, vykoupat se v jezeře, nebo se na něj alespoň dívat?

Já mívám tyhle pocity dost často. V práci je to frmol, do toho blog, sociální sítě, kampaně, focení. Neberte to špatně. Svoji práci i blogování miluju, ale znáte to. Člověk někdy prostě potřebuje mít chvilku sám pro sebe. Nebo třeba ve dvou, nebo s rodinou. Ale hlavně mimo civilizaci, v přírodě a v pohodě.

Obvykle v takových chvílích vyrážím na krátké jednodenní výlety po ČR. Například do Českého Švýcarska. Tentokrát jsem se ale nechala nalákat a vyrazila o něco dál. Až do samotného Slovinska. Nikdy jsem o jeho kráse neslyšela a to co mě na místě čekalo, rozhodně předčilo všechna moje očekávání. Pohlédněte si obrázky a nechte se inspirovat k cestě třeba i vy.

Možná si fotky totálně zamilujete. Já se na ně musím dívat pořád znova. Pokud ano, sledujte neskutečně talentovaného cestovatele, IG guru 🙂 a hlavně autora asi tak většiny následujících fotek. @hynecheck.

Bez něj by nebyl výlet, většina fotek, spaní v autě ani vstávání na východ slunce. Poslední dva body byly moje premiéra. 🙂

Lokalita: Národní park Triglav a okolí

Jak dlouho se tam jede: Kolem 7 hodin z Prahy

Kolik dní dovolené budu potřebovat: Stačí 2 dny dovolené. Prostě 4 dny volna i s cestou

Stojí to za to: Rozhodně ano

Extra tipy:

1. Půjčte si na cestu auto vhodné k přespání. My měli půjčeného Forda. V autě jsem přespávala poprvé a můžu vám říct na samotě s výhledem na hory to nemělo chybu!
2. Na největší turistické atrakce choďte na východ slunce. Vyhnete se davům lidí. Možná budete na místě téměř sami a užijete si atmosféru, která se nedá s tou denní srovnávat. Věřte mi, i pro mě to byla DOST dřina. Dospat se ale můžete během dne. Rozhodně to stojí za to.

Co navštívit:

Národní park Triglav

jsme navštívili hned po příjezdu první večer. Projeli jsme serpentínami hlavní cestou skrz Národní park až na vrchol cesty. Tam jsme zaparkovali na prázdném parkovišti mezi horami a užívali si z auta výhled na ještě z části zasněžené hory. Když se ráno probudíte, stačí pár kroků a čeká vás výhled, který jste si v noci nedovedli ani představit.

Soca Walley

Po snídani mezi horami jsme vyrazili serpentínami pro změnu dolů do samotného Soca Walley. Soča je úžasná řeka. Má neskutečnou sílu. Člověk má pocit, jako by mu proud a šum křišťálové vody sebou odnášel i všechny starosti všedního dne. Pokud budete mít štěstí na počasí, možná se vám naskytne příležitost lehnout si na jeden z plochých kamenů, zavřít oči a nechat si dobít baterky místní přírodou. Pro aktivnější typy jsou v okolí úžasné stezky, které vás k prozkoumání přímo volají.

Zapomenout nemůžu ani na dřevěné mosty. Hýbou se vám pod nohama a vy si na chvíli uvědomíte, že právě teď přecházíte z civilizace do naprostého klidu.

Národní rezervace Zelenci

Po procházce kolem řek doporučuji západ slunce v Národní rezervaci Zelenci. Tyrkyové jezírko je domovem pstruhů, kachen a spousty dalších živočichů. Nejzajímavější mi přišlo pozorování podvodních vulkánů. Zaručuji, že něco takového jste ještě neviděli. Voda je průzračná, takže vidíte až na dno, kde bublá a vře bílí a černý písek. Nevím, jak přesně to funguje, ale je to zázrak. Trochu “Stranger things” 😀

Bledské jezero

Bledské jezero je nádherné místo. Kvůli jeho oblibě mezi turisty jsme si pro jeho návštěvu vybrali východ slunce třetí den výletu. Jezero nemá žádný významný přítok. Je tektonického původu a zásobují jej především podzemní zřídla. Ty také způsobují fakt, že voda v jezeře je příjemně teplá – až 26 °C (jedno z nejteplejších alpských jezer), takže se zde vykoupete téměř během celého roku. No já se ani tak neodvážila. 😀 Chápejte teplá voda dobrá, ale ten vítr venku v kombinaci s mojí rozespalostí… Uznejte, kdo by to zvládl? 🙂

Místo toho nabízím posezení na lavičce s výhledem na poutní kostel panny Marie se staroslovanským hřbitovem, který se nachází, pro mě naprosto nepochopitelně, na mini ostrůvku uprostřed jezera. Jak ho tam postavili? Nechápu! 🙂 Ke kostelu se dá doplout jen na loďce a východ slunce za ním vám sebere dech.

Pokud rádi běháte, přibalte si tenisky a vyrazte se kolem jezera proběhnout. Slibuju, že až pojedeme k Bledu příště, běžecký úbor si rozhodně přibalím.

Pericnik vodopády

Jasně. Jezera, řeky, hory, co víc by si mohl člověk přát. Nápad bych měla. Co třeba vodopády? Co by byl pořádný výlet v přírodě bez pořádného vodopádu? 🙂 Slovinsko je prostě boží. Proto jsem se vydali na vodopády Pericnik. Nechtějte vidět videa z drona, které Hynek pořídil! Pro ilustraci přidávám alespoň pár fotek.

Říkáte, že chcete přeci jen i tu z drona? 🙂 No tak dobře.

Krajinská gora

Další místo, pro které je vhodnější východ slunce, je Krajinská Gora. Po ránu tu potkáte nanejvýš pejskaře. Samota vám poskytne trochu času se porozhlédnou a obdivovat domečky v kopcích kolem. Jestli mi někdo chcete takovou chatičku darovat, nebudu se zlobit. Vážně ne. 🙂

Už nás máte dost?

Pokud vám to ještě bylo málo, vezte, že i jen tak podél cesty najdete asi tak milion kouzelných a fotogenických míst.

Držíme palce s výletěním a oba už plánujeme další cesty.

PS: Nezapomeňte sledovat @hynecheck, autora asi tak většiny těchto fotek. 🙂 Nejen proto, že je boží, ale taky proto, že to říkám já. 😀 😀

PS: Nemusím vám říkat, že mám to tomhle výletu pocit, že jsem totální blog / photo amatér. 😀 😀